Bude to ještě dlouhá cesta, ale já mám času dost.

25. srpna 2008 v 19:05 | Lucilla
Děkuji za vaše názory a rady. Doufám, že v tom budete pokračovat. Mám se ještě hodně co učit.

Zvykla jsem si fotit tak, abych s tím potom nic provádět nemusela. Já vlastně ani nevím, co bych měla změnit. Potřebovala bych zjistit, jaké mám možnosti a jak s nimi naložit. Hodil by se mi někdo, kdo by mi vysvětlil aspoň nejdůležitější základy. Postupuju metodou pokus-omyl. Na deset pokusů připadá deset omylů; a k tomu ještě moje velmi omezená znalost angličtiny. Vím, že dělám chyby, bohužel občas nevím jaké. Vidím, že je něco špatně, ale nepoznám co.
Své největší chyby jsem si vědoma. Chybí emoce, nálada, smysl.. (??) Prostě to co dělá umění uměním. Můj učitel klavíru mi říká, že do každé skladby můžu vložit nějaký pocit, že všechno mám hrát s určitou náladou, že i stupnice nebo prstová cvičení mohou něco vyjadřovat.
Do všeho, co dělám, můžu dát něco ze sebe. Pracuju na tom, ale je to děsně těžký. Celý život jsem se učila svoje city skrývat. Naučili mě, že dávat najevo, co cítím, mě činí zranitelnou. Možná měli pravdu, dyť je to jedno. Snad už jsem dost silná, abych pár bolístek vydržela.
Ohledně černobílých fotek: Líbí se mi. Moc se mi líbí. Mají zvláštní atmosféru... Bohužel poslední dobou pro mě trošku ztrácí své kouzlo. Udělat fotku černobílou umí téměř každý. Najednou je jich všude mraky. Začínají na mě působit dost kýčovitě. Potřebuju na chvíli zavřít oči. Jednou je zase otevřu, ale už si budu dávat pozor, kam koukám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sherine | 25. srpna 2008 v 19:45 | Reagovat

Ano , všimla jsem si , že černobílých fotek přibylo , ale mám pocit , že zase ubývají - lidi touží po barevnosti - ostatně barvy se dají líp číst, a je nebaví složitosti - nemají na ně čas - což je škoda , pochopitelně.

Ano , taky by jsem potřebovala někoho , kdo by měl trpělivost, mi vysvětlovat, co který ťuplík znamená a přetrpěl by moje cholerické výlevy , kdy třískám se vším kolem a křičím , jak moc jsem nemožná a naivní :-).Stojí to moc usilí .

S těmi pocity, to mám obdobné.Lidi mi nerozuměli , potom jsem přestala rozumět Já jim , navzájem jsme se považovali za idioty , a pak bylo dlouho ticho , převládá dodnes.Zvykla jsem si na něho , nechtěla jsem mluvit , nechtěla jsem jim říct, co se děje , aby to nepoužili proti mně.Ano , měla jsme strach.A dnes už neumím říkat , jak mi je , co potřebuju..Ne , neumím mluvit.Mrzí mě to.

  Začala jsem pocity vkládat na papír , později do modelů , na fotce , či vyhledávala místa , které mi připomínali něco uvnitř mě.

  Mnohým mým fotkám ostatní nerozumí a nejspíš rozumět nebudou .Můžou se podívat, ale ne pochopit , svým způsobem je to krásné , tajemství , které všichni vidí ale jen, Já, jej chápu. To mě na tom, co dělám fascinuje a žene vpřed .

  Nemám odvahu zkrz umění předávat lidem určitá poselství , tak jak to s horouzím výrazem chtějí dělat jiní.Ale myslím , že některé fotky by se lidem líbit mohly , jsou tu i akové které se chápat dají :)

   Wao , nechtěla jsem se tak moc rozepsat , každopádně se omlouvám , že zabírám tolik místa a zatěžuju tě  něčím , co nejspíš ani nechceš vědět.

Ať se ti daří :)

2 Lucilla | Web | 25. srpna 2008 v 19:58 | Reagovat

Moc ráda poslouchám

3 herzig-traum | Web | 25. srpna 2008 v 21:29 | Reagovat

Je pravda, že kadžý umí udělat černou-bílé foto, ale né každý to umí udělat s citem! Protože né všude se hodí černobílo! A přece jenom nestačí jenom udělat obrázek ČB, musí se tam udělat i pár jiných detailů - bez kterých by ten daný obrázek nebyl ono...

Ráda bych ti poradila, jenže neumím radit někomu všeobecně - protože já beru každou fotku nebo obrázek dost individuálně, takže na každým obrzku něco jiného ;)... Někde stačí přidat světlo, barvu, ztmavit, zesvětlit - někde musíš něco vymazat, rozmazat, přemazat nebo úplně vyříznout a třeba nahradit něčím jiným - nebo vyhladit atd...

Právě to se mi líbí na upravování fotek - každá je jiná a každá potřebuje něco jiného... Ale záleží to taky dost na vkuse - protože mě se může líbit něco co tobě třeba ne a naopak.. ;)

A myslím, že většina lidí se naučila upravovat fotky metodou pokusy-omyly...

4 ViK | 27. srpna 2008 v 7:18 | Reagovat

K černobílým fotkám - já si myslím že je to právě v tom, že je umění udělat "nekýčovitou" fotku. Ať už barevnou či v odstínech šedé. Cvaknout spouští umí každý, ale udělat fotku tak, aby na člověka nějak působila, aby měla svoji atmosféru a náladu, to je umění a chce to čas, cvik a cit. A ohledně upravování fotek - nejsem přímo zastánce různých doostřovacích procesů, vyvažování barev a jiných různých úprav. Někdy přijdou vhod, ale už to není dílo fotografa, nýbrž softwaru.

5 herzig-traum | Web | 27. srpna 2008 v 10:54 | Reagovat

ViK: No jo, ale i to upravování se musí umět - zkus zadat stejnou práci dvoum lidem  - někomu kdo s upravováním začíná a někomu, kdo to už umí - pochybuju, že ten první správně vyváží barvy nebo dotsvětlí atd... Chce to umět to a cit...

6 Lucilla | 27. srpna 2008 v 14:38 | Reagovat

Každopádně to chce smysl pro detail a smysl pro celek. Právě jsem zjistila, že oboje mi chybí.

No, snad to nebude tolik vadit. Každý by měl mít svůj rukopis.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.