Umím mluvit pohledem, ale nevím, co říkám

13. srpna 2008 v 20:58 | Lucilla |  Nehodící se škrtněte
Na jednoho kamaráda jsem prý hodila vražedný pohled. Nechtěla jsem vraždit; jenom říct, že se mi to nelíbí.
Když nám v občerstvení roznášeli ryby, podívala jsem se na číšníka zrovna ve chvíli, kdy se jednu chystal položit přede mne. Zarazil se a zase ji odnesl.
V chorvatsku jsem si kupovala sladoled. Koukla jsem na prodavače a zaplatila. On si chudák myslel, že jsem mu nechala dýško (docela pěkné). Až když mu bylo divné, že tam stále stojím, pochopil, že se mýlil.
. . .
A to je pořád něco. (Asi koukám dost divně.)
Jestli to takhle půjde dál, budu radši chodit se zavřenýma očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smile | Web | 13. srpna 2008 v 21:07 | Reagovat

Vždycky, když na někoho hodím vražedenj pohled, tak se na mě podívá a řekne "cože?!!", nebo "jak to myslíš?"...

2 Smile | Web | 13. srpna 2008 v 21:09 | Reagovat

akorát teda nerozumím textu v zápatí, ale dobrý... :-D

3 Lucilla | Web | 13. srpna 2008 v 22:00 | Reagovat

Text v zápatí tady není od toho, aby se mu rozumělo :)

Je tu pro mě. Jen já vím, co pro mě znamená. A je mi jedno, co znamená pro ostatní. Je mi jedno, co znamená.

4 Mandarinka | Web | 13. srpna 2008 v 22:09 | Reagovat

Ale jo, celkem ráda si zavzpomínám, to jo. Ale nestýskám si pro to, co bylo. Raději na to myslím s úsměvem ;-)

5 Sherine | 14. srpna 2008 v 10:46 | Reagovat

Víš , že u mě je to podobné. často slyším :" Hm , zase se na mě díváš , jak kdybys mě chtěla zamordovat.."

:D ale ty si číslo , ti řeknu :)

6 ViK | 14. srpna 2008 v 12:54 | Reagovat

Co je to ten "sladoled" ??? To je jako lízátko ?

Chtěl bych Tvůj pohled sám osobně zažít :o)

7 Mandarinka | Web | 14. srpna 2008 v 14:18 | Reagovat

To je ještě docela dobrý. Já si pamatuju, jaké to se mnou bylo před třemi léty. Byla jsem pořád nespokojená a nešťastná a když je člověk nešťastnej a věčně nabručenej, tak to jde většinou poznat i zvnějšku že. V té době se mi opravdu hodně často stávalo, že malý děti začaly při pohledu na mě brečet XD Ještě že je to pryč a vztah dětí ke mě se obrátil úplně na opačnou stranu:-D

8 Lucilla | Web | 14. srpna 2008 v 20:33 | Reagovat

Doufám, že ne nula, Sheri.

Sladoled je zmrzlina. A ty asi taky nevíš, co říkáš (píšeš), ViKu. Vážně bys chtěl takhle riskovat?

Se mnou si děti rozumí. Poznají, že se mnou si můžou dělat, co chtějí. A dost toho využívají. Dávají "povely" a já poslouchám.

9 Sherine | Web | 15. srpna 2008 v 12:28 | Reagovat

ne ty si ďablovo číslo  se sedmičkou na konci :D

10 Lucilla | Web | 15. srpna 2008 v 22:18 | Reagovat

nenene, já jsem neznámá z rovnice, co nemá řešení

11 ViK | 18. srpna 2008 v 8:39 | Reagovat

Jojo, klidně bych to risknul .. myslím, že by to za ten zážitek stálo :o))))

12 Lucilla | Web | 18. srpna 2008 v 17:55 | Reagovat

Když myslíš :)

13 Zdebra | Web | 22. srpna 2008 v 21:20 | Reagovat

U mě si všichni ve škole a cizí lidi myslí, že jsem zamračená nebo co. :D

14 Zdebra | Web | 22. srpna 2008 v 21:20 | Reagovat

a moc pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.