Nechci odejít, dokud nepoznám jaro

19. listopadu 2008 v 20:38 | Lucilla |  Poločas rozpadu
Vois-tu, je t'attends. (L.N.)


hledající holčička
hledaná cesta
cesta do pohádky
ztracená vrátka
klíčové slůvko
slovo citu
citoslovce

Jak každý hledí, aby tu po něm něco zbylo. Jak se všichni snaží o velké věci.
A přece je umění nenápadně zmizet. Neviděn, neslyšen, nepoznán. Beze jména projít světem. Kolik lidí se již promihlo naskrz, aniž by zanechali zbytečný odpad?

Stavím pomník všem zbytečným lidem. Kdysi jsem taková chtěla být také. Teď chci poznat jaro.

Il est mort sans voir le printemps. (P.F.) Maličký.

32 polínek šibenice
pověšená na vlásku
a jenom noc padá na tvůj hrob

Až dojím poslední zbytky jara, zase půjdu.

Je marcherai, les yeux fixés sur mes pensées,
Sans rien voir au-dehors, sans entendre aucun bruit. (V.H.)

Teď si tady sednu, na památník zapomenutých, na památník neznámých, a počkám na jaro.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražák | Web | 19. listopadu 2008 v 20:44 | Reagovat

Zajímavé a hezké - a vůbec máš príma blog. :-)

http://prazak.blog.cz - víc o mě + můj deník ;)

2 S | 20. listopadu 2008 v 14:46 | Reagovat

Boužel článek nemohu okomentovat :-) Francouštině mne nidko neučil , slova jsou pro mne zamčené dvířka , nemající klíčovou dírku , skrz kterou by bylo možno hledět hlouběji :-)

Ale lidé , co jen tak prošli - těch je mi líto :) Nejspíš neměli možnost se realizovat.

3 ohm | 21. listopadu 2008 v 18:08 | Reagovat

neodcházej

4 Lucilla | 21. listopadu 2008 v 21:38 | Reagovat

Ale přece tady nemůžu sedět věčně.

5 ohm | 21. listopadu 2008 v 22:51 | Reagovat

to nemusíš,ale mohla by jsi tu sedět zítra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.