Nikdo není neomylný

2. ledna 2009 v 13:54 | Lucilla
Píšu omylem. Píšu, že píšu omylem.



Mlha.
Stála tam tak sama. Byla všude kolem. Kdosi zavětřil a ona zmizela, stála tam úplně nahá. "Zavřete si dveře, slečno!" Stála tam. Žasla nad svou hloupostí. A nebyla sama.
Marně se ptá po vině, kterou nehledá.

Tohle přece nejsem já.
A kdo to tedy je?

Rána zasazená.

Tělo i duše v pokročilém stadiu rozkladu. (Raději to nebudu moc rozpitvávat.)
Holka, holka, nesmím tě nechávat dlouho bez dozoru, jinak se mi úplně zničíš.

Je mi na nic. Pro nic. Za nic. A svět je plnej lidí, co říkaj, že bude líp. Je zvláštní, s jakou jistotou to tvrdí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ohm | 2. ledna 2009 v 14:01 | Reagovat

Omyl natřený černou barvou

2 Lucilla | 2. ledna 2009 v 14:12 | Reagovat

Instantní omyl, zalitý hořkou tekutinou

3 ohm | 2. ledna 2009 v 14:15 | Reagovat

Kde mohu takový instantní omyl koupit?

4 Lucilla | 2. ledna 2009 v 14:23 | Reagovat

Kdekoli, ale cena je příliš vysoká.

5 ohm | 2. ledna 2009 v 14:28 | Reagovat

A kromě omylu je v nabídce ještě něco jiného instantního?Třeba strach?

6 Lucilla | 2. ledna 2009 v 14:47 | Reagovat

Tvůj strach ti nestačí?

Ne, strach se koupit nedá, ten si nosí každý sám. Ostatně poptávka po něm je tak malá, že nemá cenu ho prodávat.

Na skladě mají ještě instantní smích. Ten ovšem nedoporučuji, to je pak člověk sám sobě pro smích. (A jen tak mezi námi, to je ještě horší než být pro smích komukoliv jinému.)

Dále se dají koupit instantní příchutě života. V regálech jsem zahlédla i několik exotických chutí, zřejmě z dovozu.

Myslím, že kdybys měl nějaké speciální přání, šlo by to zařídit. Přijímají objednávky na nečekaná přání.

7 ohm | 2. ledna 2009 v 14:56 | Reagovat

Napadlo mě jen,že bych mohl svůj strach nabídnout.Usušil bych ho a třeba by se i dobře prodával.Někdy ho mám až příliš a nebyl by občas špatné se ho takto zbavit.

Přes všechny příchutě které se do života přidávají už ani nevím jak skutečně chutná život.Vše je přesyceno a přechuceno umělými přísadami.Je mi znich zle.

Problém nečekaných přáni spočívá právě v jejich nečekanosti a někdy se člověk na ně pěkně načeká.

8 Lucilla | 2. ledna 2009 v 15:06 | Reagovat

Myslím, že každý má svého strachu dost. A je spousta těch, co se ho chtějí zbavit. Předpokládám, že strach by se prodával špatně. Ale pokud se ho chceš opravdu zbavit, můžeš ho zkusit někomu věnovat nebo poslat na charitu.

Nedivím se ti, že jsi z nabízeného zboží znechucen. Ani mě nijak nenadchlo.

9 ohm | 2. ledna 2009 v 15:15 | Reagovat

Obávám se,že charitativní organizace by můj dar nepřijali.Natož někdo jiný.Na strach je člověk sám.Nehoří.Nelze ho někde zanechat,zapomenout.Někdy je velký.Jindy je drobný a člověk ho ani nevnímá.Ale mám dojem,že je tu neustále přítomen.Snad se bez něj ani nedá žít.

V souvislosti s těmi příchutěmi mě napadlo,zda by mi bez nich skutečně život chutnal.Nezdála by se mi skutečná a nepozměněná chuť života odporná?Nestýskalo by se mi pak po té umělé a dochucované?Je to příliš složité.

10 Lucilla | 2. ledna 2009 v 15:35 | Reagovat

...život bez chuti...život beze strachu...život bez naděje...život bez iluzí...život bez starostí...život beze slov...život bez života...život beze světla...život bez hloubek...život bez konce...

Život? Ale beze všeho.

11 ohm | 2. ledna 2009 v 15:50 | Reagovat

Rád se dívám na Život optikou někoho jiného.Poznávám tím něco o čem jsem neměl až dosud tušení.A je to až k zbláznění kolik toho přehlédnu a co mi zůstává utajeno.Je to jako doušek opojného vína po kterém se mi točí hlava.Ale necítím se zle.Jen vidím ostřeji.

12 Lucilla | 2. ledna 2009 v 15:59 | Reagovat

To je čtyřrozměrná karikatura života. Hlavně ber všechno s rezervou. Ne moc vážně.

Já se taky občas ráda dívám cizíma očima, tolik to nebolí.

13 ohm | 2. ledna 2009 v 16:40 | Reagovat

Snad mohu udělat někdy nějakou vyjimku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.