Jaro, tak pojď už!

22. března 2009 v 20:32 | Lucilla |  Čtyřrozměrný bahno
Kdybych uměla křičet, řekla bych jim, ať jdou pryč a nechají mě být.
Umím mlčet, a tak odcházím.


Odmítám říkat cokoliv vtipného v přítomnosti člověka, který řekne LOL!,místo aby se od srdce zasmál.



Jít si tak cestou a uslyšet, jak kdosi volá: "Lucinko, jsi to ty?"
Zastavit se a přemýšlet, zda jsem to já.
Ač zastavena, dojít k závěru, že ne.
Pozdě.
Na otázku, co je nového, odpovědět, že nic a že se máme dobře. Vyslechnout půlhodinovou promluvu o tom, jak má jakousi prazvláštní chorobu, jejíž jméno už jsem zapomněla, a jak má pilulky, po kterých musí hodinu chodit, a jak každý den chodí po cestě tam a zpět a jak je to nejhorší, když prší, a jak k nim dětinejezdí naoběd, protožechtějímítvolnývíkend, ajakbyloKlárcetřináct ajakétobylo,kdyždětemproráželyzoubky,ajakpoznala,žeMíšapotřebujebrýle,ajaksenaměMíšiptala, ažesekníprýnehlásím, a ještě spoustu dalšího.

(Už od první třídy si neustále někdo stěžuje, že se vůbec nehlásím. Tak se teď tedy veřejně vy/omlouvám, asi na to nemám buňky.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.