Čtyřrozměrný bahno

Je právě 14 hodin a 37 minut

18. května 2009 v 14:37 | Lucilla
Z domova

Ano, přátelé, Lucilla dnes nemá svůj den. A je to ještě daleko vážnější, jak jste si mohli všimnout. Ona už totiž nemá svůj měsíc a půl a očekává, že na svůj den si bude muset počkat ještě nejmíň další půlměsíc.

Zdálo se mi, že mám pod postelí meteorologickou stanici s unikátním přístrojem na měření srážek a připadá mi to jako dobrý nápad.

Zkusila jsem si, jaké to je být blázen, a chce se mi být taková.

A jak si tak sedím a dívám se do zdi a říkám si, jak je to krásné, když jeden den nic nemusím, a jak je ten den najednou pěkně dlouhý, náhle prozřu a zjistím, že za čtyři minuty začíná zkouška.

Ze světa

Luisa má rakovinu.

Zuzanka má zuzaňátka.

Pan Čapík nemá fantazii.

Kde tedy končí domov a začíná svět?

Na rohu ulice odhodil kdosi palmovou ratolest

4. dubna 2009 v 22:40 | Lucilla
,,Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti."
(VN)

A tak se stalo, že jsem se jednoho krásného jarního dne stala hazardním hráčem. Co naplat, člověk holt musí být z něčeho živ. (No řekněte sami: co by to bylo za člověka, kdyby neměl z čeho žít.) Jestli to bylo dobré, to už je na pováženou. Hned v začátku své kariéry jsem prohrála nemalou částku - mohu vám to říci přesně, chvilinku počkejte, podívám se do svých účetních knih. Á, tady to máme. Takže, prohrála jsem přesně šest Korun českých, a to, jak už jsem řekla, není malý obnos. Dokonce jsem málem přišla také o svou čest. Tu jsem ovšem zcela nečestně odmítla vydat.
A vůbec. Jestli je na světě něco, pro co stojí za to žít, je to právě krásný počasí. (A pak ještě mnoho dalšího, ale to by se sem ani nevešlo. Máte-li někdo zájem, můžete si obsáhlejší seznam sestavený mnou osobně vyžádat na vrcholku kopce s krásnou vyhlídkou na malou vesničku a do dalekých krajů a potom ještě deset kroků doprava. Úřední hodiny pouze v neděli od jedné do čtyř. Předem upozorňuji, že ani tento seznam není kompletní, ačkoliv k dosažení jeho úplnosti bylo použito veškerých mně známých prostředků.)

Jaro, tak pojď už!

22. března 2009 v 20:32 | Lucilla
Kdybych uměla křičet, řekla bych jim, ať jdou pryč a nechají mě být.
Umím mlčet, a tak odcházím.

Přiznání je polehčující okolnost.

14. února 2009 v 22:08 | Lucilla
Hledala jsem dlouho. Nemohla jsem přeci jen tak bezdůvodně opustit vyhřáté peřiny a tvářit se jakože nic. Trvalo to, ale nakonec jsem ho objevila. S radostí jsem vyskočila z postele a šla roztáhnout žaluzie. Chtěla jsem vidět slunce. -
Nebylo tam.
Chtěla jsem ho jen vidět, nepřišlo.

Vzpomínám na rozkošné modřiny, co jsem kdysi mívala. Neříkám, že moje nohy nejsou hezký, to ne. Jen se mi zdaj poněkud fádní bez těch modřin. Až je mi skoro líto, že se tak rychle hojí.

Quo vado?

7. prosince 2008 v 20:46 | Lucilla
Příjemné chvíle strávené s malou večerní procházkou a tichem, které umí namíchat jen noc.

Fascinující!!

12. října 2008 v 14:37 | Lucilla
Rukou malé umělkyně.

Čas vypršel

30. září 2008 v 20:57 | Lucilla
Matikář nám oznámil velikou pravdu. Nejlepší kalkulačku máte v hlavě.
Souhlasím. Jenže ta moje je na solární pohon. Takže jestli po mně chcete výsledek, musíte si počkat, až se mi rozsvítí.

Kompík keksnul

22. září 2008 v 19:31 | Lucilla
Můžete mi začít přát upřímnou soustrast. Náš počítač je na smrt nemocný.
Obsadili ho zlotřilí virové a jestli urychleně nezakročíme, pak brzy padne.

Tak jsem něco objevila

17. září 2008 v 20:18 | Lucilla
A taky se s vámi podělím.

Když hvězda padá, nebe se kácí

16. září 2008 v 20:29 | Lucilla
"Radostně, Lucko! Vždyť vy tam sedíte, jako by bylo hnusné počasí." Nepřítomný pohled umožňující vidět slova vycházející z úst učitele matematiky.
Počasí na míru. Dokonale ladící s mou náladou. Krásné. Počasí jako od Chopina.
 
 

Reklama