Jakoby

U nás je to 20 čísel

2. dubna 2010 v 22:32 | Lucilla
Napadl sníh.
To proto, abychom si mohli chladit svoje rány.
A možná také proto, že tolik bolí, když roztáváme.


Jeden pán řekl, že je to jak házet sviním hrách na zeď. A k tomu vibrato v rozsahu kvinty. Závidím lidem, kteří ze sebe dokážou strhnout oděv, když mají vztek. Líbí se mi, jak jdou do toho naplno. Běhá mi z toho mráz po zádech. Někdy se rozběhne a vyskočí až nad hlavu. Když už si začnete myslet, že se nikdy nevrátí, padne na vás... chlad. A s ním... o ztracených hlavách.

Když se ráno probudíte a venku je bílo, je celý den rázem o několik tónů světlejší. Tomu se neubráníte.

Slyšte

18. března 2010 v 20:36 | Lucilla
Celou zimu byl nejkrásnějším objektem mého města zasněžený amplion místního rozhlasu ve žlutavé záři pouličního osvětlení.

Kdybyste neměli srdce, taky byste nezvonili.

6. ledna 2009 v 20:06 | Lucilla


Můj budík prostě neměl to srdce mě budit. // A já se na něj nezlobím. (Nejsem žádná fajnovka.) // okrouhlé sny na oběžných drahách kolem ... dokola // Toužím se schovat. Do ticha. Do tmy. Do tajemství. // Život je zkouška? // Zadání je součástí testu. // Zadání klame. // čas jako stvořený pro milovníky kontrastu // Cítím se líp vytržená z kontextu. Ten kontext, to totiž nejsem já. // poztrácené pojmy // Cestou jsem ztratila pojem o čase, chvíli nato i pojem o tom, kde se nacházím. // Kolik tabulek čokolády se do mě asi vejde? // co se dá rozbít tvrdým režimem // co se nedá rozbít ani tím nejtvrdším // souvislé nesouvislosti // Závěrem bych si dovolila konstatovat: // To nikomu nedovolím!

Den v jednom tahu

20. listopadu 2008 v 8:08 | Lucilla
Celý dnešní den nakreslím jedním tahem. Jedním rovnoměrně zrychleným přímočarým pohybem.

Rozbité okno

10. listopadu 2008 v 19:18 | Lucilla

Obsah:

  1. Jak co nejnenápadněji zmizet z enormní narozeninové oslavy aneb sublimace neznámo kam, jedno kam, kamkoli.
  2. Následuje procházka noční vesničkou.
  3. Noc vesničková, vesní (vesnu), vsí, obecná.
  4. Ranní procházka téměř polední vesničkou.
  5. Jen já a můj orientační nesmysl; jsem schopná (a ochotná) ztratit se naprosto kdekoli.
  6. Zakoukaná do dáli.
  7. Zahleděná do sebe.
  8. Na člověka s mým špatným vkusem působí tato socha (či co je to) značně odstředivě.

Moři

12. října 2008 v 14:36 | Lucilla
Moře mně milé,
moře mnou milované,
moře, jež laskáš mé břehy,
moře, jež máš místo v mém srdci
a je ti tam snad příliš těsno,
až mě někdo pozve na svou bárku,
pak třeba zapomenu na tvůj třpyt,
pak tě vyliju ze svého srdce.

Jak pitoreskní!

7. září 2008 v 20:41 | Lucilla
Malebné motivy.

Je mi zvadle

4. září 2008 v 8:18 | Lucilla
A šachový král nemá modrou krev.

Vězte

25. srpna 2008 v 20:53 | Lucilla
Igelitová taška mi přeje hezký den, kdežto její majitelka prochází lhostejně kolem, ani se na mě nepodívá.

Smyslné nesmysly a nesmyslné smysly

21. srpna 2008 v 9:53 | Lucilla
Pryč se zrádnou kauzalitou! Nechci být příčina ani důsledek. Chci být jen tak.
Být si jen tak. Jen tak si být. - Zní to krásně.

 
 

Reklama