Poločas rozpadu

Nechci odejít, dokud nepoznám jaro

19. listopadu 2008 v 20:38 | Lucilla
Vois-tu, je t'attends. (L.N.)

Nechtějte po mně, abych pochopila

9. listopadu 2008 v 17:45 | Lucilla
Pramenem mého nechápavého postoje je věta "Chápu tě!" Nemám ji ráda. Kdo po mně hodí ta dvě slova, vždycky zasáhne. Zavírám oči. I tak vidím, že nechápe nic. Je to jeho pravda a moje lež.
Dávám vám obrysy svých myšlenek, a vy si je vybarvujete podle sebe. Stejnětak činím já vám.
Nechtějte, abych pochopila.

Cílem dnešního dne je být

30. října 2008 v 14:34 | Lucilla
Prostě být.

Ta divná

8. září 2008 v 16:17 | Lucilla
..co se málokomu líbí.
A mně je ohromně sympatická.
Je statečná. Každý den ji očumují statisíce lidí, kteří na ní hledají jenom chyby, a ona se stále usmívá a tváří se přívětivě. Kdybych byla na jejím místě, už dávno bych utekla.

Proč?

22. srpna 2008 v 14:33 | Lucilla

Není co vysvětlovat.
Proč? - Prostě jen tak.
Proč? - A proč ne?
Proč odmítáte připustit, že se něco může dít bezdůvodně? Prostě jen tak?

Čas letí

30. června 2008 v 22:00 | Lucilla
Sedim a čumim. Z venku ke mně doléhá smrad ohně. Přesně tak, jak to mám ráda. Mé okno je stále otevřené, čekám na příležitost. Zdola ke mně zaznívají hlasy televizních moderátorů. Prej už v Praze nesmíme krmit holuby. (???)
Čas letí,
letí a mizí,
a zítra snad nám
značka připomene:
Sleduj cestu a nesleduj televizi!
Jiří Kolář - Vladimír Fuka (1964?)

Je to naše volba

20. června 2008 v 14:26 | Lucilla
Lidi tak už si konečně vyberme. Co vlastně chceme? - Být jiní, originální, neobyčejní, sami nebo být všichni stejní, ale mít pocit, že někam patříme, že si máme co říct?
 
 

Reklama